Langweilův model Prahy, tento nejdetailnější urbanistický model města na světě, který byl od loňského října opravován a čištěn, byl veřejnosti opět zpřístupněn od 11. dubna 2007. Muzeum hl. města Prahy také umožnilo jeho digitalizaci, tedy převedení do trojrozměrné digitální podoby, jež má být dokončena do května příštího roku. Poté bude mít veřejnost možnost nahlédnout při virtuálních procházkách do zákoutí, uliček, do míst, která už dávno zanikla, nebo je v jejich původním stavu neznáme.
"Zhruba v první polovině dubna letošního roku byla ukončena první fáze digitalizace, jež spočívala ve snímání jednotlivých objektů. Celkově musí být pořízeno přibližně 500.000 fotografií ve vysokém rozlišení," uvedl pražský radní pro kulturu, památky a cestovní ruch Milan Richter (ODS).
Digitalizace Langweilova modelu, která probíhala od konce loňského roku v režii Muzea hlavního města Prahy, bude Magistrát hl. města Prahy stát cca 12, 5 milionu korun. Model Prahy z let 1826-1837, v rozsahu dvaceti metrů čtverečných, zahrnuje Staré Město s židovským ghettem, Malou Stranu bez petřínského svahu, Pražský hrad a Hradčany bez Pohořelce a části Nového Světa.
Antonín Langweil, jehož otec byl křtěn jako Dlouhachvíle (teprve později bylo jeho příjmení poněmčeno), rozhodně dlouhou chvíli neměl, když jeho ruce dokázaly z papírové lepenky a dřevěných prvků stvořit více než dva tisíce budov historického jádra Prahy včetně detailů fasád, dvorů, zahrad, hospodářských stavení a pozemků.
Rekonstrukce vitríny a nové osvětlení modelu
V souvislosti s několikaměsíční digitalizací Langweilova modelu Prahy, kvůli které musel být model rozložen a dočasně umístěn mimo prostor své expozice, rozhodlo se muzeum provést celkovou rekonstrukci vitríny modelu včetně nového osvětlení.
Na přelomu roku 2006/2007 byla proto připravena nová varianta instalace modelu. "Po jeho vyjmutí došlo k rekonstrukci vitríny, ke snížení roštu, na němž je model umístěn, a ve zcela novém duchu bylo koncipováno i jeho osvětlení," připomněl radní Richter. Při zachování nezbytně nízké intenzity světla z důvodu ochrany papírového exponátu, odborníci vytvořili několik osvětlovacích programů, které si může sám návštěvník volit na ovládacím panelu a které mu umožní názorné osvětlení vybraných částí, míst a objektů. "V nabídce budou i překvapivé světlené efekty, například simulace průběhu slunečního světla od východu k západu. Přitažlivou novinkou je instalace pohyblivé kamery, jejímž prostřednictvím může návštěvník na displeji sledovat a přibližovat detaily modelu a dle vlastní volby je i na modelu vyhledávat," zdůraznil radní.
V návaznosti na projekt digitalizace Langweilova modelu byla provedena změna jeho osvětlení. Hlavním důvodem této změny byly připomínky, týkající se nedostatečné viditelnosti a čitelnosti modelu. Součástí změny osvětlení byla vedle nového systému osvětlení také výměna stropní konstrukce, inovace monitorovacího systému mikroklimatu, instalace nového řídicího systému osvětlení a integrace kamery.
Koncept vlastního návrhu osvětlení vychází z analýzy původního stavu a kombinuje sofistikovanou techniku osvětlení a moderní systém osvětlení. Model je osvětlen systémem optických kabelů, který tvoří 400 m skleněných optických vláken a 21 projektorů pro halogenové žárovky 50 W a 20 W. Nový systém osvětlení umožnil výrazně zvýšit hladiny osvětlení všech pohledových ploch až na trojnásobek, při dodržení přísných expozičních limitů souvisejících s ochranou exponátu, snížit instalovaný příkon o 30% a celkovou spotřebu elektrické energie o více jak 50%.
Použití moderního řídicího systému přináší větší možnosti nejen v prezentaci modelu, ale také při údržbě osvětlovací soustavy a monitoringu mikroklimatických podmínek uvnitř vitríny. „Spojení moderního řídicího systému a audiovizuální techniky přináší z pohledu návštěvníka nejen snazší ovládání a rozšíření možností ve vnímání modelu a jeho jednotlivých částí, ale také možnost detailnějšího nahlédnutí do modelu prostřednictvím nově zabudované kamery ve stropní konstrukci vitríny,“ podotkl Richter. Řídicí systém monitoruje stav osvětlovací soustavy a hlásí případné místo a typ poruchy v osvětlovací soustavě. Z pohledu konzervátorského je model nově monitorován dvouúrovňovým monitorovacím systémem. První úroveň sleduje uvnitř vitríny teplotu, vlhkost, osvětlenost a UV záření v reálném čase. Tyto informace jsou předávány do počítačové sítě a ukládají se. Systém zároveň upozorňuje na překročení definovaných limitů těchto veličin. Druhá úroveň zaznamenává detailní rozložení osvětlení modelu v síti kontrolních bodů a zaznamenává průběh světelné historie exponátu.
Historie zpřístupnění Langweilova modelu
V Muzeu hlavního města Prahy byl Langweilův model poprvé vystaven počátkem 60. let 20. století, a to nejprve bez ochranné vitríny. V té době také započalo jeho osmileté restaurování akademickými malíři Janou a Jiřím Boudovými. V roce 1970 byla pro model vytvořena první obdélná vitrína. Bohužel ani ta ho však neuchránila před prachem, a proto bylo nutné vždy jednou za desetiletí model vyjmout a mechanicky očistit. V rámci této pravidelné údržby byl model v minulosti dvakrát vystaven veřejnosti rozložený (1982, 1991) do deseti menších vitrín. Možnost prohlédnout si zblízka všechny detaily a zajímavosti modelu sklidila pokaždé mimořádný návštěvnický ohlas.
V souvislosti s projektem Praha, evropské město kultury v roce 2000, byla vyprojektována a realizována doslova na míru nová vitrína, která umožňovala bližší přístup k modelu. Její mimořádnou předností je v té době dokonalá prachotěsnost a stabilní ochranné mikroklima. Do této vitríny byl model umístěn v létě roku 1999. Bohužel z expozičního hlediska došlo ke konstrukční chybě, model byl instalován na příliš vysokém roštu, který ztěžoval prohlídku modelu dětem a osobám menšího vzrůstu, a rovněž osvětlení ovládané návštěvníky prostřednictvím jednoduchého panelu se velmi brzy ukázalo jako nedostatečné.
Několik slov o modelu Prahy
Antonín Langweil, knihovní sluha Univerzitní knihovny v Klementinu, začal na modelu pracovat v roce 1826. V Langweilovi je třeba vidět pedanta, jenž si osvojil mnoho technických dovedností, maloval portrétní miniatury a experimentoval s tehdy novou grafickou technikou litografie. Jako první v Čechách si v roce 1818 otevřel litografickou dílu, jenže jeho umělecké ambice nebyly naplněny. Hledal proto nové formy výtvarné seberealizace. Pozice knihovního sluhy, která byla víceméně na hraně společenské únosnosti, mu paradoxně umožnila přístup ke knihám určeným k likvidaci. Ty pak používal jako materiál, tedy makulaturu.
Jako půdorys pro svůj záměr použil tehdy vydaný Jüttnerův polohopisný plán Prahy. Rozpracovaný model Langweil několikrát vystavil pro veřejnost a získal si pověst podivína. Své dílo nedokončil a v pouhých 46 letech zemřel. Poprvé po Langweilově smrti v roce 1837 byl pak model vystaven až v roce 1862 na Staroměstské radnici. Teprve roku 1891 byl prezentován na delší údobí v době konání Zemské jubilejní výstavy a po jejím skončení se od r. 1905 stal součástí expozice Lapidária Národního muzea na Výstavišti. V roce 1954 je model převzat do správy Muzeem hl. města Prahy. Zpřístupnění modelu veřejnosti v roce 1961 bylo skutečnou atrakcí pro Pražany a návštěvníky Prahy.
Architekt reinstalace vitríny a sálu: Akad. arch. Jan Polášek
Projektant osvětlení a osvětlovacích scén: Ing. Petr Žák, Etna, s.r.o.
Grafické řešení: Jiří Sušanka
Realizace reinstalace vitríny: Revyko, spol. s r.o.
Realizace softwaru pro ovládací panel: ApolloArt
Zdroj: www.etna.cz
